Doma i v práci v klídku a pohodě. 1. díl

Velké téma pro všechny z nás. Je vlastně možné tyto dva (práce x život) pojmy pokládat proti sobě na misku vah? Obě oblasti tvoří dohromady jeden extrémně propojený, vzájemně se ovlivňující celek. Náš život. A ten máme jen jeden. 

Jak moc vnímáte jako reálné být naprosto nespokojený v práci, chodit z ní vycucaný, zklamaný, naštvaný, a zároveň perfektně fungovat doma, být dobře naladěn, trpělivý, odpočatý, příjemný a komunikativní? Nebo se stres z práce naprosto jasně odráží i v našem osobním životě tím, jak se chováme k našim nejbližším, jak na ně reagujeme?

Už jste zažili situaci, kdy jste si „vylili“ svůj stres z práce na někom doma, aniž by dotyčný za to vlastně jakkoliv mohl? Ať už to byl partner/ka, děti nebo pes? Že jste na celkem banální situaci či výroky reagovali naprosto neadekvátně, přehnaně emotivně, až vás to poté zamrzelo? Předpokládám, že ano.

Platí to samozřejmě i naopak. Pokud nám nefunguje partnerský vztah, do práce chodíme nevyspalí po prohádaných či proberečených nocích, asi v práci také nepodáme špičkový výkon. O koncentraci ani nemluvě, a na kolegy se pravděpodobně také celý den nebudeme usmívat a rozšiřovat po kanceláři positivní energii.

Jak s tedy cítit doma i v práci v pohodě?

• Najděte si tu „správnou“ práci. Základem je podle mě dělat práci, která vás většinu pracovního času opravdu baví, naplňuje vás a přináší úsměv na tvář, dodává energii. Musíte v ní vidět smysl, přínos pro sebe či ostatní. Zároveň by pro vás daná práce měla představovat i určitou výzvu. Nebýt úplně easy, vést k seberozvoji, zvyšovat úroveň vašich znalostí a dovedností.

Pokud se práci nudíte, je pro vás naprosto rutinní a nikam se neposouváte, i tam se dá dříve, v tomto případě spíše později, lehce sklouznout k syndromu vyhoření. Dělat, že něco dělám, je možná pro někoho na pár měsíců fajn, ale až probrouzdáte všechny chaty, prošmejdíte facebookové profily většiny známých i neznámých, také se jednou nasytíte. Osmi hodinová pracovní doba vám přijde jako minimálně dvanáctka, která vás naprosto vysaje, přestože vlastně žádnou práci nevykonáváte…

Je mi jasné, že už v tomto bodě bude řada lidí žbrblat. Byla ale v minulosti lepší doba na sehnání práce, která nám fakt sedí? Drží vás snad někdo v současné práci násilím? Donutil vás tam pracovat, rozhodl za vás, podepsal za vás pracovní smlouvu? Nebo je to vaše plné a vědomé rozhodnutí? Hmmm?

• Nebuďte dokonalí za každé situace! Perfekcionismus je obrovský žrout času a zápřah na nervy. Nejen vaše. Opravdu není stůj co stůj nutné vše udělat na 120% ani na 100%. Dokola předělávat prezentaci, 100x ji přečíst a přepisovat, slovíčkařit. Jak moc se vám vrátí investovaná energie a čas? Je výsledek, efekt odpovídající vašemu brutálnímu nasazení? Je adekvátně oceněn? Jsou si „příjemci“ vědomi, kolik času a námahy vás to stálo?

Stejné je to doma. Jak moc naše drahé polovičky a děti ocení, že se koupelna leskne a podlaha je bez jediného drobečku? Ocení to vlastně vůbec? Je to pro ně priorita nebo by si s vámi raději vyrazili do kina, do přírody nebo zahráli nějakou hru? Většinou v pohodě stačí, když danou aktivitu či úkol vykonáte na 90 – 95%, nemyslíte?

• Nehýbejte prsty tam, kde to není nutné. Mnoho z nás si stěžuje, že nemá čas. Tento argument je ve své podstatě hloupost, protože my sami můžeme určit a podstatně ovlivnit, čemu i komu náš čas věnujeme. Komu, čemu dáme prioritu – zaměstnavateli, budování kariéry, dětem, úklidu, sportu, partnerovi, sobě…  

V práci je dobré se zamyslet, pokud tuto možnost máte, zda danou aktivitu, úkol opravdu musíte vykonat vy. Co vám přinese a jak moc vás posune k vašim pracovním cílům. Je v souladu s aktuálními prioritami? Dá se delegovat? Je někdo, kdo to zvládne stejně dobře či dokonce lépe, rychleji než vy? Předat. Delegovat. Proč byste s tím měli ztrácet čas vy.

Obdobně doma. Všichni členové rodiny mají 2 ruce, stejně jako vy, umí ovládat vysavač i myčku atd. Nejste na to přece sami! Nebo ještě lépe - co přenechat úklid a žehlení nějaké nápomocné paní v důchodu, které si ráda přivydělá, a vy získáte cca 5 - 6 hodin týdně. To je 20 – 24 hodin měsíčně. To už je slušná porce, že? V těchto hodinách se můžete věnovat sobě – jít si zacvičit, něco si přečíst, zajít na masáž, kafčo, nebo prostě hodit nohy na stůl a relaxovat…

Nebojte se delegování hojně využívat. Přínos pro vás bude obrovský.

• Dělejte mrtvého brouka. V dnešní době open office a díky vlivu řady rušitelů, jako je Facebook, email, interní email, telefon a sms zprávy, whatsApp atd., je dobré např. na 90 – 120 minut denně, či dle potřeby, veškeré rušiče naprosto vypnout a věnovat se pouze úkolům, které vyžadují totální nasazení vaší mozkovny a maximální koncentraci.

Mrtvého brouka samozřejmě na tuto dobu dělejte i pro kolegy, kteří za vámi s něčím přijdou. Ne vždy je to úplně důležité, občas jen potřebují přehodit zodpovědnost za rozhodnutí na někoho jiného. Vzpomeňte si, kolik energie a času vás to stojí se zase plně po vyrušení duševně vrátit do rozdělané práce. Mozek nemá rád rušení, nerad skáče od jednoho k druhému. Je to pro něj energeticky náročné a rychleji se unaví. Vy se rychleji unavíte.

Pokud máte sdílený kalendář, zaneste si „mrtvého brouka“ pevně i do něj jako schůzku a budete mít klid. Nápomocné jsou i aplikace na vypínání rušitelů ze sítě.

Vyzkoušejte si párkrát výše uvedené, sami uvidíte, co vše vám to přinese… Hodně štěstí!