Ano bohužel, člověk je jen nahá opice a 80% rozhodnutí vychází z podvědomí, tedy z naší zvířecí podstaty. To nám nejen šetří čas, ale také nám to umožňuje vůbec fungovat ve světě, protože vědomá část naší mysli, nedokáže zpracovávat dostatek informací, abychom si udělali opravdu objektivní obraz.

Ovšem už samotné poznání toho, jak naše mysl funguje, nám umožňuje tyto procesy sledovat a trochu ovlivňovat. Tedy vždy je potřeba rozebírat vlastní rozhodnutí a přemýšlet nad vlastními vnitřními motivy, které nás k těm rozhodnutím vedly.

Souhlasím s Vámi, pane Míčku. Je pravda, že jsme prakticky zcela v moci našeho podvědomí - dokud tedy nevíme, jak přesně funguje. Velice Vám děkuji za Váš komentář.

Dívám se lidem do očí, obvykle mě to nezklame

S tím má hodně lidí problém. Patrně proto se jim nedaří ani ty první odhady.

Také považuju za potřebné být sám pravdivý. Pak se snáz odhalují lidé s pochybnými úmysly. Lháři totiž mívají problém rozpoznat lež u jiných lidí. No a nakonec člověk nesmí být naivně důvěřivý.

Nechávám to na intuice a většinou mě nezradí...na druhou stranu se lidi zaškatulkují sami, např. jedná starší blokařka má ve svém záhlaví Havla, který razil zásadu pravdu a lásku a ona je sama nejlepším příkladem zla a nenávisti...to pak by asi pro ní mělo platit: ,,Když mluvíš, tvá slova by měla být lepší než tvé mlčení".

Intuice je však "pouhý kalkul" našeho mozku. Naskenuje si člověka či situaci, srovná s předchozími obdobnými zkušenostmi a nám pak podá výsledek, který nějakým způsobem vnímáme či smyslíme. Je to fajn pomocník. Děkuji Vám za komentář, pane Korecký.

Doporucuji precist knizku "Blink: The Power of Thinking Without Thinking" (Malcolm Gladwell, 2005) ... pokud teda umite anglicky, nevim totiz, jestli byla prelozena do cestiny.

Děkuji Vám za doporučení, pane Bartoši.

Mám mnohokrát ověřenou osobní zkušenost, že můj první dojem (tedy zpravidla už během první minuty, někdy jsem to měl už do deseti vteřin) z osobního setkání s nějakým člověkem je převážně správný. Dal jsem řadě lidí možnost (ať už svým rozhodnutím, nebo prostě danými okolnostmi) dokázat, že jsou jiní, než mi řekl můj první dojem. Nějak si nemohu vzpomenou ani na jeden případ, kdy bych se zcela zásadně spletl.

Ale nemůžu to nutit jiným, protože z rozhovorů s jinými na toto téma jsem zjistil, že takto rozlišovat "umí" správně jen málokdo.

Občas ovšem první dojem zklame.

Dělal jsem jednou něco u staršího pána, který po mě chtěl doma zapojit soustruh. No zvláštní.

S dědou jsem si krásně pokecal o životě a na otázku proč má doma soustruh mi odpověděl, že učí a nechce žákům říkat nesmysly. Při loučení mi dal vizitku a z ní jsem vyčetl, že učí na ČVUT a titulů má tolik, že se na tu vizitku skoro ani nevešly. A přitom jsem si ho tipl na důchodce kutila.