Můj ex neměl pro našeho syna nikdy hezké slovo, tak jak ho vychoval táta, on vychovával našeho syna. Nazýval ho blbcem a budižkničemu. Můj syn ho odstřihl už před deseti lety, nechce s ním mluvit ani o něm slyšet. Ale nemyslete si, nedůvěru a strach, že selže má v sobě až dodneška. Nevím, jestli to někdy dokáže překlenout.

Děkuji Vám za reakci i přečtení článku, Ivano.

Záviděl jsem svým spolužákům normální táty. Mě můj táta od mých dvou let s výjimkou cca osmiletého období před mou čtyřicítkou, vytrvale ignoruje.

A k tomu, že mohu žít podle svých představ a zvyků a nemusím nikomu nic dokazovat, jsem se dopracoval právě po čytřicítce. O tom když tak až někdy jindy.

Zdravím Vás, Martine. Oceňuji Vaši otevřenost a děkuji Vám za ni i sdílení Vaší zkušenosti. Toto bolestivé téma na svém koučovacím gauči potkávám poměrně často. U žen i můžů. Přijde mi ale, že se o něm ale příliš nemluví.

Gratuluji Vám k tomu, že se Vám podařilo najít odvahu a dovolit si žít podle Vašich představ už po čtyřicítce. Mnoha lidem to trvá podstatně déle. Některým se to nepodaří nikdy.

Přeji Vám i nadále mnoho sil a optimismu.