Úžasná otázka: Co ti je, miláčku?

10. 08. 2018 8:00:59
Myslím, že tahle otázka by se mohla jmenovat „Jak 100% a rychle ... svou druhou půlku“. Už jste to zažili? Váš muž/žena se prostě tváří nějak strašně divně. NĚCO tady nehraje.

Máte podezření, že je něco špatně, vy jste možná udělal/a nebo řekl/a něco nevhodného, nebo má průšvih práci či není spokojen/a s vámi a se vztahem. Co se děje?? My ženy to hnedka začneme velmi aktivně a opravdu empaticky řešit. My prostě potřebujeme vědět, co s ním je, co cítí a jak se cítí, proč se tak cítí.

Co ti je, miláčku? Nic. Aha. Nic? Hmmm. Ale prosím tě, lásko, vidím to na tobě. Určitě ti nic není? Jsi celý skleslý, nevěřím, že ti nic není. Řekneš mi to? Co je s tebou? Ty mi to neřekneš? Co, lásko, co tě trápí? Tak co, už mi řekneš, co ti je? Že ti nic není, ale prosím tě, znám tě už xy let! Ty mi to neřekneš, jo? No to je teda partnerství, když mi ani nejsi schopen říci, mně, tvé ženě, co tě trápí? Nevím, proč jsi teda se mnou, když se mi s ničím nechceš svěřit. Komu jinými bys tohle asi tak měl říct než mně? No a už to jede...

I kdyby do té chvíle chudákovi mužovi opravdu nic nebylo, jen se špatně vyspal, tak teď už mu tedy něco je. Věřím, že jeho myšlenky říkají minimálně cosi o odkazu do určitých míst

Milé dámy – muži a pocity. Jak moc myslíte, že to jde dohromady???

Ale nebojte, pánové – ono to platí i obráceně.

Když my ženy občas umlkneme, chlapi hnedka zbystří. Nejprve jejich „radary“ postřehnou božský klídek, pohodu, ticho a začnou si ho užívat a vychutnávat. Nemáte to však dlouhé trvání, protože větší proluka v mluvě jejich žen většinou značí nějaký průšvih. Muž znejistí a jde se na svou ženu podívat, zda je v pořádku. Pakliže ji vidí sedět schoulenou na gauči, žmoulající kapesník a bojující se slzami, jeho „analytický a logický mozek“ má okamžitou potřebu přijít všemu na kloub a najít své ženě vynikající řešení.

Co ti je, miláčku? Stalo se něco? Ty brečíš? Proč brečíš? A žena? Ta má pro ženskou logiku zcela jasnou odpověď. Nic. Nic se nestalo. Já nebrečím. A pláče dále. To muže totálně vykolejí. Jak jako nic. Jak se nic nestalo. Přece musí mít důvod brečet. Přece musí vědět, proč brečí. Musí to mít nějakou jasnou příčinu.

A tady bacha pánové. Žena nemusí vždy přesně vědět, proč brečí. Opravdu občas vůbec nemusí znát důvod svého momentálního žalu či pocitu smutku a osamění. Nemá cenu se snažit pátrat po důvodu a obtěžovat ženu svými dotazy. Přineste jí další kapesník a po další vlně rozněžnělého brekotu, že jste jí galantně podali kapesník a jste nejúžasnější muž pod sluncem, ji obejměte, ideálně toho moc neříkejte a čekejte. Muži – opakuji – moc toho raději neříkejte.

Myslím, že tato otázka je pro vztah vražedná a už ve škole by nás měli učit, že patří do „slovníku zakázaných partnerských dotazů“, nebo ne? Co myslíte?

Autor: Irena Houdková | pátek 10.8.2018 8:00 | karma článku: 15.52 | přečteno: 680x

Další články blogera

Irena Houdková

Chci x musím

Čím je člověk v kariérním žebříčku výše, tím více „musí“. Vyráží mi dech, fakt, že vysoce postavení lidé ze svého slovníku, potažmo ze svého života prakticky zcela vypouští slovo „chci“.

18.1.2019 v 6:29 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 268 | Diskuse

Irena Houdková

Přijďte na 5 min do mé kanceláře.

Chcete-li u svých podřízených či kolegů vyvolat infarktové stavy, obdobné věty budou zaručeně efektivní. Jde o přirozenou reakci našeho mozku, který je ztracen. Nemá nad danou situací vůbec kontrolu.

9.1.2019 v 6:13 | Karma článku: 14.85 | Přečteno: 833 | Diskuse

Irena Houdková

Největšího hajzlíka nosíme ve své hlavě...

Kolikrát jste se chtěli do něčeho nového vrhnout, realizovat své sny a nápady, udělat změnu či závažnější rozhodnutí? Kolikrát jste to opravdu udělali? Vzpomenete si, co vás odradilo?

31.12.2018 v 9:37 | Karma článku: 8.85 | Přečteno: 278 | Diskuse

Irena Houdková

Kdyby tak by... Jsme národ kondicionálu?

Taky „bychujete“? Soustředím se pár dní na to, kolikrát lidé v mém okolí používají slovo „bych“ v nejrůznějších tvarech, situacích a souvislostech. Postřehla jsem, že my „bychom“ vlastně asi úplně všichni všechno, kdyby ale...

18.12.2018 v 6:16 | Karma článku: 9.94 | Přečteno: 295 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Ten pacholek je mi nevěrnej!

„Jsem ráda, že jsi mě vytáhla, Mílo, dáš si taky aperol?“ Zeptala se nakrátko střižená hubená černovláska s jehlovými náušnicemi. Všechno na ní bylo tak nějak špičaté. Úzký nos, pichlavé oči, štíhlé prsty s výraznými nehty.

20.1.2019 v 20:16 | Karma článku: 13.35 | Přečteno: 332 | Diskuse

David Vlk

Na Hradě sedí Lepšolida!!

Lepšolidi jsou podle Zemana ti, kdo považují svoje názory za lepší, považují sami sebe za nadřazené, nediskutují, označují ostatní za blbečky a pitomce.Nepřípomíná Vám to někoho??? Napadá mě jeden reklamní agent firmy Huawei.

20.1.2019 v 18:59 | Karma článku: 25.91 | Přečteno: 559 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Akce - reakce

Cíleně nechci reagovat na počin Jana Palacha, má už i reakce. Je to pravda, jedná se o reakce, jinak by to ty lidi ani nenapadlo se chodit upálit na pietní místo. Nejvíce jsem těchto zvláštních reakcí zažila, když jsem učila.

20.1.2019 v 18:32 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 264 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Smuteční řeč o pěstování jabloní, ohlédnutí za hořící pochodní

Odprodám tu část smutného příběhu, jehož jsem byla malou součástí. Dvěma lidem z mého okolí odešel ze světa dobrovolně syn. Na den, kdy se to stalo, nikdy nezapomenu, na smuteční řeč, o níž půjde, také ne. Cosi k Janu Palachovi.

20.1.2019 v 13:56 | Karma článku: 19.26 | Přečteno: 439 | Diskuse

David Dvořák

V roce 1989 chtěl Západ naše trhy ... a ne nám pomoci.

Máme západní ceny, východní platy, jsme potravinové smetiště – protože nám ten šunt prý chutná a za vodu, která nám tady naprší, platíme povětšinou Francouzům. Zapomněl jsem na něco z našich úspěchů?

20.1.2019 v 13:13 | Karma článku: 40.90 | Přečteno: 1713 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 11.60 Průměrná čtenost 525

Dobrý den, pokud jste přistáli na mém blogu,pravděpodobně se zajímáte o osobní rozvoj a koučink nebo cizí jazyky – ať už jako student či učitel/lektor, že? Abyste věděli, s kým máte „tu čest“ , tak se pro začátek stručně představím: Jmenuji se Irena Houdková, jsem vystudovaný pedagog a v současné době mám za sebou 16 letou praxi v oboru výuka cizích jazyků a českého jazyka pro cizince a jsem majitelkou jazykové školy. Ráda bych se s těmi, kteří se jakýmkoliv způsobem věnují cizím jazykům, ať již jako učitelé či studenti, samouci, podělila o informace.Více na: můj facebook.

Najdete na iDNES.cz