Vidíte taky vždycky všechno černě?

Jak je možné, že někdo se na svět dívá prakticky jen přes "růžové brýle", zatímco jiný vidí vše černě? Všude se staženým žaludkem hledá nástrahy a "facky". Do jaké míry jsou negativní myšlenky dobré a kdy už jsou destruktivní?

Kde se v nás vlastně berou sklony myslet negativně? 

Úplný počátek hledejme v mozku samotném a jeho historickém vývoji a přirozeném nastavení. V době našich předků přežil jen ten, kdo byl ostražitý, kdo byl připraven i na tu nejhorší možnou variantu. Jehož mozek vnímal jakékoliv náznaky ohrožení a dokázal na ně co nejrychleji reagovat. Toto našemu mozku zůstalo do dnes.

Byť už nám nehrozí, že budeme sežrání šavlozubým tygrem či rozdupáni stádem mamutů. Jde předně o pocit ohrožení na mentální úrovni. Krátké deadline projektů, šéf s extrémními nároky či sklony k mikromanagementu, strach o to, zda zvládneme platit hypotéku, zhoršující se zdravotní stav našich rodičů atd.

Vždy říkám, že mozek je mistr v psaní hororových scénářů. Ze své podstaty se snaží najit a vyslat nám do vědomí ty nejčernější možné varianty, které mohou nastat. Chce nás ochránit a zajistit nám přežití. Ale ruku na srdce. Když se zpětně podíváte na tyto obavy – kolik z nich a do jaké míry se někdy skutečně vyplnilo? Většina situací dopadne dobře nebo jejich dopady nejsou tak fatální, jak jsme se obávali.

Pokud se k tomu ještě přidají vlivy rodičů a blízkého okolí, úzkostné, drsné nebo ignorující výchovy či špatných zkušeností v raném dětství, je velice těžké mozek „přenastavit“. Ale díky jeho plasticitě a pravidelnému tréningu je to rozhodně reálné.

Kdo má větší tendence inklinovat k negativnímu myšlení? Muži či ženy, traumatizovaní apod.

Podle nejnovějších studií jsou ženy citlivější na stres, hormonální změny a mnohem více podléhají sociálnímu tlaku, srovnávání sebe samých a svého života s druhými. Mají tak větší sklon k negativnímu myšlení než muži.

Vyšší riziko vzniku negativních myšlenek, pocitů a vzorců chování mají lidé, kteří zažili diskriminaci, násilí, zneužívání, ztrátu blízkého nebo jinou traumatizující událost, která narušila jejich důvěru v sebe, v druhé lidi a v život obecně.

Ale i lidé s perfekcionistickým typem osobnosti mohou být příliš kritičtí k sobě i k ostatním a mít nerealistická očekávání. Sužuje je věčná nespokojenost a permanentní strach z chyby.

Obecně rovněž platí, že působením dlouhodobému stresu, pocitům úzkosti či beznaděje můžete být náchylnější k negativnímu myšlení, protože se cítíte permanentně ohrožení či bezmocní.

Je pro nás výhodné myslet negativně?

Negativní myšlení nemusí být pouze nežádoucí a škodlivé. Negativní myšlení nás může připravit na horší scénáře, ochránit nás před zklamáním a pomoci nám zvládat stres a nepříjemné situace.

Může sloužit k tomu, abychom se zlepšovali, učili se ze svých chyb a dokázali překonávat překážky. Mnohdy může působit jako silný zdroj motivace.
 

Do jaké míry je negativní myšlení v pořádku, a kdy je už "za čárou"?

Negativní myšlení je přirozenou součástí lidské psychiky. Občas má blbou náladu každý. Ale pak přijdou zase lepší dny a my jsme v pohodě.

Za čárou jsou ve chvíli, kdy vás přepadají velmi intenzivní či neopodstatněné negativní myšlenky, které vám zcela ovládají život, ztěžují nebo vám dokonce znemožňují běžné fungování, zařazení do pracovního procesu či kolektivu. Mohou být známkou psychických poruch či deprese.

To že něco není v pořádku, ukazuje i to, když se dlouhodobě vyhýbáte aktivitám, které vás doposud bavily, či naplňovaly. Rostoucí izolace od přátel i rodiny či časté konflikty s lidmi, mohou být varovným signálem, že potřebujete pomoc.