Autorka nám radí promluvit si vážně sami se sebou - například, když absolutně nevíme, kam jsme dali tu pětistovku, co jsme ještě včera měli.

To je těžký dotaz, seance sám se sebou dělám dosti často, bo je na to čas, ale zatím jsem došel jen k tomu, že bych přál všem aby, aby dnešní doba nebyla tak moc rychlá, protože se lidi nad ničím pořádně nepozastaví a už vůbec se nezamyslí nad tím, jaké to bude mít například následky. A taky by bylo fajn, kdybychom se my všichni, jako lidstvo respektovali a naučili se pochopit i odlišné názory a chovat se empaticky a to i v situacích, které nám nejsou sympatické. Ale asi nebudu pochopen...